Ať zpívá si srdce co chce neslyším teď nezbývá čas na roráty já k zemi se tulím a zem je mi vším když padá ten déšt olovnatý Ležím a nemám sil se zvednout nebudu jiní přibudou dříve než stihli jsme se zpátky poohlédnout už synové už synové do boje jdou Byl vedle nás zákop a z něj muž se zved a rozhod se jít do potopy tak vzhůru a já vedle něj běžel vpřed že nechci ať svět dál se topí Mé oči zavřou se a zblednou mé ruce hlínu obejmou dřív než stihli jsme se zpátky poohlédnout už synové už synové do boje jdou Kdo místo mne přijde urá zavolá kdo Železný most vezme ztečí snad bude to tamten má knír jako já a mundůr ach jó dvakrát větší Já ještě nadýchnu se jednou vím už kdo vezme pušku mou dřív než stihli jsme se zpátky poohlédnout už synové už synové do boje jdou Zpěv srdcí byl výbuchy děl překřičen a z písní jsou jen věty holé co já že teď končím ne ne není v čem vše zas začíná jako v kole Mé oči zavřou se a zblednou mé ruce hlínu obejmou dřív než stihli jsme se zpátky poohlédnout už synové už synové do boje jdou
© Jaromír Nohavica. Překlad, 1984