V mém snu - žluté ohně,
a ve snu chraplavě zpívám:
- "Dej si čas, čas si dej
rano bude moudřejší!"

Ale ráno lepší není,
nedává tuto radost:
buď kouříš na lačný žaludek,
nebo piješ z kocoviny.

Ach, jednou, ještě jednou,
ještě mnoho, mnohokrát...
Ach, jednou, ještě jednou,
ještě mnoho, mnohokrát...

V hospodách - ubrus zelený
a bílé ubrousky.
Ráj pro chudé a šašky,
ale já se citím jako jako pták v kleci!

V kostele je zápach a soumrak,
jáhni kouří kadidlo...
Ne! Ani v církvi není všechno tak,
všechno není tak, jak být má!

Pak ve spěchu jdu na kopec,
aby se něco nestalo.
Olše stojí na hoře,
a třešeň - pod horou.

Mohl by břečťan zdobit sklon -
měl bych i to rád,
jen kdyby ještě něco...
Všechno není, jak být má!

Ach, jednou, ještě jednou,
ještě mnoho, mnohokrát...
Ach, jednou, ještě jednou,
ještě mnoho, mnohokrát...

Tak jdu na pole podél řeky:
světlo - tma, není tam žádný bůh!
A uprostřed ničeho tam jsou polní chrpy,
a cesta je dlouhá.

Podél silnice - hustý les
s Ježibabami,
a na konci té cesty -
stěna s lešením.

Někde koně do rytmu tančí
pomalu a neochotně.
Podél cesty nic není tak,
a na její koncí - je to jště horší.

Tak ani církev, ani hospoda -
Nic už není svaté!
Ne, kluci, není to tak,
všechno není tak, chlapy!

Ach, jednou, ještě jednou,
ještě mnoho, mnohokrát...
Ach, jednou, ještě jednou,
ještě mnoho, mnohokrát...