Prý všechno je jiné v tom současném shonu, čas kytar už minul - a překrásný byl. Teď cestu nám otvírá k elektrofonům svět elektrovarhan i elektropil. Ale kytary hlas chce pozdravit nás, jasnou nocí zní jako smích, jak za dávných let chce rozezvučet sedmero strun, strun stříbrných. A včera jsem slyšel, jak někdo si zpíval, měl krásný hlas, zvonil mu na celý dům. I písnička pěkná a veselá byla, však z kytary slyšel jsem únavu strun. Ač kytary hlas chce pozdravit nás, jasnou nocí zní jako smích, jak za dávných let chce rozezvučet sedmero strun, strun stříbrných. Až elektrohudba vám k poslechu zazní a zpěváky jiné už budete znát, my s kytarou půjdem jak dva věční blázni, o vaši přízeň se s osudem rvát. Vždyť kytary hlas chce pozdravit nás, jasnou nocí zní jako smích, jak za dávných let chce rozezvučet sedmero strun, strun stříbrných.
© Jana Moravcová. Překlad, 1982