To se tak jenom zdá, že je vše jak má být, stejné nebe a vzduch, vůní sladký, stejný les, stejná stráň, nad vodou stejný klid, jenom on nepřišel z boje zpátky. Jakpak teď vědět mám, kdo z nás dvou pravdu měl, skončily spory a věčné hádky, zrovna teď bych mu rád povědět něco chtěl, on se však nevrátil z boje zpátky. Ke zpěvu neměl hlas, neuměl držet takt, v dopisech uměl číst mezi řádky... Často mě budíval, se sluncem chtěl vždy vstát, včera však nepřišel z boje zpátky. Zpívat, že jsem tu sám, na to nemám dost sil, dvěma se nezdál svět tolik vratký. Jako by oheň se nadobro uhasil, když on se nevrátil z boje zpátky. Jaro se vrátilo z dlouhého zajetí, se svými krásnými sny i zmatky. Spletu se: „Zapal mi!" - Ticho je vzápětí... Včera se nevrátil z boje zpátky. Naši mrtví tu jsou, neodejdou od nás, naši padlí jsou stráž v téhle válce... Jako v hladině vod září sluneční jas na stromech modravých v tiché dálce. Zemljanku příliš teď prostornou mám, přebývá mi i čas - ač byl krátký. Všechno teď mám jen já - a tak si říkám sám: to snad já nepřišel z boje zpátky...
© Jana Moravcová. Překlad, 1988