Sto Saracénů na svědomí mám, své krásné dámě stovku smrtí předkládám - bil jsem se pro ni! Jenže král rytířský turnaj vyhlásit hned dal. Já nenávidím všechny krále, které znám. Můj soupeř, to je vskutku rytíř jak má být. A mého krále v turnaji má zastoupit. Jenže já na ni myslím jen a jenom jí jsem okouzlen... Král - pro mě za mě - ten si může jít. Mou odvahu sok asi těžko ocení. Na štítu už má blízké smrti znamení. Aťsi je třeba favorit a v barvách krále jde se bít! Na krále kašlu. Ten mou lásku nezmění. Král řekl: "Jste mu přímo směšným soupeřem!" Odpověděl jsem: "Přeju hodně lehkou zem!" To až mě budou červi žrát, on se s ní bude milovat? Vyhlásím radši věčnou válku králům všem. Začíná turnaj. Pohledy se setkaly. Štveme své koně, brzy prach nás zahalí. S odkrytým hledím letím dál a král má strach! Bojí se král... Co je mi ale vůbec dneska po králi? A už je konec. Zděšení je nemalé. Krev soka zvolna stéká dolů po skále. V rozčilení se chvěje král - vždyť já jsem pro ni bojoval... A dneska doopravdy kašlu na krále. Teď ale vidím, že je štěstí nestálé - král poslal mne na cestu, kde mám prostě namále. Nepočká na mne ten můj ideál. Vždyť já jsem vazal - a on král. Zkrátka je ještě brzo - kašlat na krále.
© Jana Moravcová. Překlad, 1988