Můj soused, ten už objel celý svět a řekl bych, že nemá z toho pojem. Užitku z něho není za nehet a koneckonců - copak je mi po něm. Do oken plyš a hedvábí si dal a tu svou ženskou oblík jako dámu. Mít jeho plat - tak bych snad dokázal na dlažbě najít stopy po uranu. Na lidi dneska člověk nesmí dát. On hrozně lže - a určitě je líný. Nechce nic najít! Jen když bere plat... On se má dobře, dělat musí jiný. Jeho syn ve společné kuchyni do skříně vrazil hlavou jako blázen. Mou karafu, co stála na skříni, určitě naschvál shodil přitom na zem. Trojnásob ceny za to navalí - i když by smlouval... Člověk jenom žasne! Nezávidím a nechci skandály, jen spravedlnost - to je přece jasné. Ať rychle kouká vyměnit si byt! To má tak někdo snadné živobytí: S penězi může doma zatopit. A my nemáme na pořádný pití!
© Jana Moravcová. Překlad, 1988