Ty mi nepiš o lásce, já ti nevěřím! Však já dobře znám ty tvý řeči nevinný. Radši napiš, jestli mám dovézt krepdešín. Všichni to tu kupujou, je to laciný. Vodku zatím nepiju, ani skleničku, šetřím, nejím polívku, chodím brzy spát, že ti za ty úspory koupím blůzičku, abys věděla, že já mám tě pořád rád. Tuhle jsem byl v baletu, tam ti jeden chlap na jevišti veřejně holky muchloval. A mně slzy kapaly, kápy kápy kap... Ne aby se k tobě zas někdo stavoval! Na výstavě ten náš bejk všechny ohromil. Nejdřív měli řeči, přej: Pro chov nepřijat! Teď se na něj ze všech stran sypou diplomy, že bych mu s tím pomalu moh i podestlat. Ať nám četa z kolchozu spraví stodolu, ať postaví novej plot, starej pokácí. Jinak musej zabřeznout krávy od volů. Šampióna nepůjčím - tůdle, chytráci! Jo, a vyřiď Paškovi, že s ním zacvičím, že s ním žádný doktoři pak nic nesvedou! Vo tom agronomovi ať už neslyším! Když už, tak se radši běž projít s předsedou. A teď nazdar, čeká mě obchod jménem GUM. To je jako u nás sklad, jenže úhlednej. Dyť by z tebe jeden moh přijít vo rozum, to je pořád dokola: Sežeň, vobjednej! P.S. Mají tu park kultury, tak tam chodívám. Tam je všude cedulek, co se smí a má! Na trávník tam nešlapu, na zem neplivám. Ale to ty nechápeš, nejsi vzdělaná.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997