Když se tvůj kamarád chce vzdát
toho, zač ze všech sil ses bil,
a když zlý pocit náhle máš,
že se v něm nevyznáš,

do hor na jeden den ho vem,
tam se pak lanem svým svaž s ním,
v horách stačí ti jen ten den
a už víš, co je v něm.

Když si na strmý svah jen sáh,
cítil pod nohou led a zbled,
když se stěn polekal a skal
a už nechtěl jít dál,

tak ho už nemusíš hnát výš,
k zářivým výšinám jdi sám,
nemá cenu se přít a klít,
jenom se rozloučit.

Ale když neskučel a šel,
neměl snad v očích vděk, spíš vztek,
možná měl ve skalách i strach,
ale mlčel a táh,

když se k vrcholu hnal a dral,
dobyl z posledních sil svůj cíl,
tak už nepochybuj, je tvůj,
ve všem mu důvěřuj.