Bejvaj to v životě náhody, stane se, co jeden nečeká. Já jednou cestou do Vologdy potkal jsem jistýho Člověka. Povídá: „Tak kampak, do Vologdy? No tak tam budem někdy bůhvíkdy“. Říkám: „Ty jseš prima chlapík a já kufr naditej vodkou mám. Co se takhle na známost napít? Naschvál s kým to dřív zacloumá“. Povídá: „Vystoupím až ve Vologdě, no a Vologda, to je bůhvíkde“. Já měl tenkrát na někoho dopal. On na všechno chápavě pokejval. Já do sebe panáky kopal a on jen mlčel a dolejval. Pak se probudím, jsem už ve Vologdě, ale hrom mě bac, nevím vůbec kde. Pak mě vzali na prokuraturu a sdělili, co se mi zazlívá. Povídaj: „To nic, hlavu vzhůru, soud se už na to ňák podívá.“     Soud se mrk, dal mi padesát osmičku. To se tam dočkám málem i důchodu. Kdybych věděl, s kým dávám si skleničku, já bych mu ukázal Vologdu! Žije si někde ve městě Vologdě a já žiju zas někde bůhvíkde.            
© Milan Dvořák. Překlad, 1997