Tak mi roztop tu lázeň až dobělá, však už nevím, co je bílej den. Horká pára mě vždycky tak rozdělá, že to všechno zas vylítne ven. Ať se roztopí lázeň a rozpálí, jen tam přilož a řádně mě hřej. Já se na pryčně nestoudně rozvalím. V páře se pochyby vypařej. Pak mi dá pocítit voda ledová, že mý pochyby zase tu jsou. V době kultu já nechal se tetovat, a tak mám suvenýr na prsou. Tak mi roztop tu lázeň až do bělá, však už nevím, co je bílej den. Horká pára mě vždycky tak rozdělá, že to všechno zas vylítne ven. Kolik stromů jsem pokácel, vzpomínám, kolik fetišů pokácel čas. Na prsou vlevo mám profil Stalina, vpravo Marinku pěkně án fas. Za svou víru a bezmeznou oddanost pěknejch pár let jsem užil si ráj. Člověk z hlouposti do všeho strká nos, až mu do nosu pořádně daj. Tak mi roztop tu lázeň až do bělá, však už nevím, co je bílej den. Horká pára mě vždycky tak rozdělá, že to všechno zas vylítne ven. Jednou s bráchou mě vyvedli do jitra. Stih jsem říct: „Kdyby něco, však víš..." A už dva urostlý hoši od vnitra vezli mě přes Sibiř na Sibiř. Potom v ledovejch lomech i bažinách, dokud zrak slzama neoslep, každej k srdci si tetoval Stalina, aby slyšel náš zoufalej tep. Tak mi roztop tu lázeň až do bělá, však už nevím, co je bílej den. Horká pára mě vždycky tak rozdělá, že to všechno zas vylítne ven. Ze vzpomínek mám chladnej pot na zádech a to střídavý horko a mráz myšlení gumuje nebo svírá dech, ale pak všechno vrátí se zas. Přes ty přívaly žhavý a ledový myšlení nedá se umlčet. A já švihám se košťátkem březovým přes ten pamětní cejch temnejch let. Tak mi roztop tu lázeň až do bělá, však už nevím, co je bílej den. Horká pára mě vždycky tak rozdělá, že to všechno zas vylítne ven.
© Milan Dvořák. Překlad, 1996
© Milan Dvořák. Provedení, 2007
© Maxim Krivosheev. Provedení, 2011
© Lukáš Červenka. Provedení, 2016