Jen hodinu je dělostřelby čas, než zase na zteč vyběhnem jak chrti. Jen hodinu, než přidělí nám vlast někomu řád a někomu trest smrti. Mám, dělostřelče, v tobě oporu. Tys války bůh a mně už zvoněj hrany. Kdo jednou spad do trestnejch praporů, už nesmí žádat pocty člena strany. Teď do nás vodku lejou na kuráž. Kdo o to stojí, když nás na smrt ženou! My nebudem si s ní hrát na hurá, my si s ní hrajem radši na mlčenou. Zákony pro nás jednoduchý jsou: Fašouna mydlit, až je po něm veta! Kdo nedostane kulku do prsou, tomu se na nich bude blejskat metál. Do břicha bodej, po hlavě ho řež, ať pochopí, kde nechal tesař díru! A jestli, hochu, živej zůstaneš, snad na svobodě užiješ si míru. Fašoun si věří, zplna hrdla řve, ze vsí a lesů popel zanechává. Radši to dříví šetřte na rakve. Teď trestnej prapor zaútočí na vás. Mezitím končí dělostřelby čas. Tak smetem, co bůh války nerozdrtil. Jen hodinu, než přidělí nám vlast někomu řád - a většině trest smrti.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997