Mně každý večer svíce zapaluje
a její obraz opřádá mi dým.
Já nechci věřit, že čas uzdravuje,
že všechno míjí spolu s ním.

Po celý rok zas budu žít jen z mála.
Ne že by na mě byla tuze zlá.
Mé myšlenky však na letiště vzala
a letadlem je s sebou odvezla.

Mně každý večer svíce zapaluje
a její obraz opřádá mi dým.
Já nechci věřit, že čas uzdravuje,
že všechno míjí spolu s ním.

Má duše náhle jako poušť je pustá,
jen úryvek tam z každé písně zní,
který jak pavučina v koutě zůstal,
a ostatní vše odletělo s ní.

Mně každý večer svíce zapaluje
a její obraz opřádá mi dým.
Já nechci věřit, že čas uzdravuje,
že všechno míjí spolu s ním.

V mé duši nejsou shody ani střety,
jen najde ten, kdo do ní nahlíží,
dva polodialogy, polověty,
a ostatní je všechno v Paříži.

A ať mi večer svíce zapaluje
a ať tvůj obraz opřádá mi dým,
já nechci věřit, že čas uzdravuje,
že všechno míjí spolu s ním.