Tak jsem pryč, tak přej odjel jsem z Ruska,
moje děvenky jsou zničený,
Já se v Paříži s jinejma mučkám,
Je to přej nabeton zjištěný.

Někdo v tramvaji povídal přísně:
Tak je pryč, má, co chtěl, cizí ráj!
Ať si tam ty svý pochybný písně
napříště spisuje o Versailles!“

Za mnou si šeptají usilovně:
„To je jinej, dyť tamten se zdejch!“
Jo tak jinej?“ a ryc loktem do mě,
jako dřív dloubli jen do druhejch

Ten, co zná mě přej z občanský války,
se kterým sblížil nás Magadan,
tvrdí teď, že mu píšu z tý dálky
a že steskem tam piju jak Dán.

Potom přišly i čerstvější zprávy
- žádám přej o návrat kajícně...
Však já vím, že to vás taky baví,
povím vám ale, že nejvíc mě.

Suvenýr dostane ten, kdo věřil,
jako když vyhraje ve sportce.
Živýho Eiffela i s tou věží vezu
mu v zánovní renaultce.

A kdo nevěřil, se mnou se směje
těm, co dělali z nesmyslu vědu.
Jen se nebojte, nikam jsem nejel.
Jen se netěšte, já neodjedu.