V noci chrčím ze spaní,
můra krev mi pije.
Jen se dočkej svítání,
jitro chmury smyje.

Když se rána dožiju,
je to zase bída,
kocovinu zapiju,
cigaretu snídám.

Hopla, dokola,
ještě jednou dokola,
hopla, dokola,
cigaretu snídám.

V krčmě koukat do flašky,
mluvit přitom řeči,
to je ráj tak pro šašky,
já jsem jako v kleci.

Mám snad přijmout v kostele
boží krev a tělo?
Stejně všechno zase je
jinak než by mělo.

Vydrápu se na kopec,
strhané a dyšně.
Na tom kopci jalovec,
pod tím kopcem višně.

Kdyby tu tak břečťan byl,
svahy obepínal,
přece bych se potěšil
- všechno je tu jinak.

Hopla, dokola,
ještě jednou dokola,
hopla, dokola,
všechno je tu jinak.

V širým poli za řekou
pánaboha hledej.
V poli jenom chrpy jsou,
cesta, která vede

lesem plným strašidel
do dalekých dálek.
Na konci bych uviděl
sekyru a špalek.

Někde zvoní postroje,
bezkrevně a tiše,
podél cesty mrtvo je,
na konci tím spíše.

Hospoda mě neláká,
kostel nedojímá,
všechno je tu na draka,
všechno je tu jinak.

Hopla, dokola,
ještě jednou dokola,
hopla, dokola,
všechno je tu jinak.