Na moři každej má svůj příděl roku,
nežli ho řádně rozežere sůl.
Připlula jachta do suchýho doku
a za ni jeden starší parník vplul.

Jachtu hned braly hysterický stavy
„Kdo je ten chlap, co sem tak drze vlez?
Když vidí dámu, že se neupraví
Je samý saze, chaluhy a rez.”

Aniž si vlastně něco řekly,
ty dvě lodi
byly hned od začátku vzteklý
Tak to chodí.

Měl šrámy, jako by plul rovnou z války
a ona taky nebyla moc fit.
Kdo by se na ni koukl jenom zdálky,
leknutím moh se klidně utopit.

On taky dal na nepříznivej dojem
a chvěl se vzteky jako malej člun,
i když měl pevný dno a silný stroje
a k tomu výtlak dvacet tisíc tun.

Byly si ve svý zlobě jistý
Ty dvě lodi
a měřily se s nenávistí
Tak to chodí.

Potom se do nich dali hoši z doku
Proklepli trupy zdola nahoru
vrátili svěží barvu jejich bokům
a obtáhli je čárou ponoru,

netěsný spáry řádně vytmelili,
rozvedli proud a vycídili měď
- a najednou tu stály lodi sněhobílý,
omládlý rázem o desítky let.

Na první pohled bylo jasný
dvěma lodím,
že obě dvě jsou náhle krásný
Tak to chodí.

Parník řek jachtě: „Ať si stěžně zlámu,
ať kamení mi na dně odře švy,
jestli jsem někdy někde viděl dámu
anebo jachtu krásnější než vy!”

A nato jachta, celá rozechvělá
tím jeho nenadálým vyznáním,
špitla, že právě dojem taky měla,
jako když zná se odjakživa s ním.

Zatímco do nich tloukli nýty,
obě lodi
si odhalily svoje city
Tak to chodí.

Pak škrabák od plavební společnosti
přisel ty lodi přijmout do stavu
a ze zlý vůle nebo z pitomosti
je zapsal do dvou různejch přístavů.

On ale pořád plul po jejím boku
Ji taky neposlechly kormidla
Ze břehu zubili se hoši z doku
na ty dvě nerozlučný plavidla.

Že by tak naráz v bedně prasklo
dvěma lodím?
Spíše to bylo prostě láskou
Tak to chodí.